O penzionu

Penzion se nachází v rodném domě hudebního skladatele Gustava Mahlera v obci Kaliště.
Dům sloužil jako zájezdní hostinec a říkalo se mu „Hospoda U Papriky“.
Myšlenka zrekonstruovat rodný dům Gustava Mahlera se zrodila v roce 1995, při náhodné návštěvě obce paní Janou Černou a panem Jiřím Štilcem. Podařilo se rozšířit cíle a předmět činnosti Nadace Musica noster amor která se stala garantem a motorem celé rekonstrukce. Na podzim 1996 začali studenti architektury ze třídy architekta Vladimíra Krátkého zpracovávat návrhy na výslednou podobu rodného domu Gustava Mahlera. Vladimír Krátký pak začal pracovat na definitivní verzi projektu, k řešení interiéru přizval architekta Jiřího Pelcla. Vlastní stavební práce byly zahájeny 24. dubna 1998. První fáze rekonstrukce, tj. vlastní budova původního zájezdního hostince se sálem a dobovou restaurací a hrubá stavba nového křídla s technickým a ubytovacím zázemím, práce byly dokončeny 15. srpna 1998.

Mahler a Kaliště

Mahlerova rodina se přestěhovala do Kaliště v roce 1827. Nejprve žila v domě číslo 52, ke kterému patřila i vinopalna. Skladatelův dědeček Šimon Mahler se stal nejprve nájemcem a v roce 1838 majitelem této vinopalny. Rozkvětu jeho obchodu pomohlo zrušení nejtvrdších zákonů, které v revolučních letech 1848 a 1849 omezovaly Židy v pohybu i v podnikání. Také Gustavův otec Bernard Mahler obchodoval s lihovinami. Když se oženil s dcerou bohatého obchodníka a mydláře, koupil díky věnu v Kalištích dům číslo 9 s hostincem a obchodem a mohl se osamostatnit. V roce 1858 se tam novomanželům narodil syn Isidor, který ale zemřel již v následujícím roce. V červenci roku 1860 se jim narodil druhý syn – Gustav Mahler. Krátce poté se odstěhovali do Jihlavy.

Gustav Mahler

Hudební skladatel Gustav Mahler byl ve své době považován především za geniálního operního dirigenta, proslulého zejména výraznou šéfovskou érou ve Vídeňské dvorní opeře a v Metropolitní opeře v New Yorku. Jakkoli byl Mahler světově proslulým dirigentem, nezažil jako skladatel během svého života výraznější úspěch. Současníci jeho hudbě nerozuměli, zdála se jim příliš depresívní a komplikovaná. Navíc byl Mahler natolik vytížený jako dirigent, že na vlastní komponování neměl prakticky čas. Přesto složil 10 symfonií (byť tu desátou již nedokončil), kantátu "Píseň žalobná" a řadu písňových cyklů - "Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír", "Písně potulného tovaryše", "Chlapcův kouzelný roh", či jímavé "Písně o mrtvých dětech". Mahlerova hudba a její poselství jsou na počátku dvacátého prvního století posluchačsky stále více atraktivní, svým obsahem, intelektuálním a emocionálním nábojem tvoří jakousi až nečekaně aktuální bránu k postmoderní epoše.
Čerpáno z článku : Jiří Štilec, "Gustav Mahler"